MLŽNÁ
(Pavlovi)
Mlhavým ránem prošla jsem,
na rtech mě zebe,
v srdci pálí.
Bez dechu spěchám za hlasem,
je příliš tichý, příliš v dáli.
Mlha mé kroky polyká
a svět je bílý,
něžný, tichý.
Nekřičím, šeptám. Nevzlykám
a v dlani drtím zbytky pýchy.
Mlhavá touha vzápětí
v zápěstí mrazí,
v kostech tíží
a je to jako objetí,
když horkou dlaň mi tiskne v kříži.
Když na ramena usednou
mi něžná křídla
holubičí,
tak na tu chvíli bezednou
jsem zatoulaná. Nejsem ničí.
(Pavlovi)
Mlhavým ránem prošla jsem,
na rtech mě zebe,
v srdci pálí.
Bez dechu spěchám za hlasem,
je příliš tichý, příliš v dáli.
Mlha mé kroky polyká
a svět je bílý,
něžný, tichý.
Nekřičím, šeptám. Nevzlykám
a v dlani drtím zbytky pýchy.
Mlhavá touha vzápětí
v zápěstí mrazí,
v kostech tíží
a je to jako objetí,
když horkou dlaň mi tiskne v kříži.
Když na ramena usednou
mi něžná křídla
holubičí,
tak na tu chvíli bezednou
jsem zatoulaná. Nejsem ničí.